První hřiště v pískovně od roku 1921, výhra proti Spartě Krásné Březno 3:1, katastrofální povodeň v roce 1923, sedm mistrovských titulů župy — a pak v roce 1939 příchod války.
První hřiště v pískovně
V roce 1921 se klubu podařilo získat první oficiální hřiště. Bylo to na místě bývalé pískovny poblíž dnešního Tonasa. Pozemek poskytl zdarma jeden z místních sedláků, který byl příznivcem české menšiny. Bylo to však hřiště velmi provizorní — povrch byl nerovný, plný jamek a kamenů, a bylo potřeba vyvinout velké úsilí, aby se z něj stalo hratelné hřiště. Členové klubu proto několik měsíců společně pracovali na úpravě terénu, odstraňování kamenů a zarovnávání povrchu.
Hřiště bylo slavnostně otevřeno 15. května 1921 přátelským zápasem proti DFC Krásné Březno. Zápas skončil pro Český Lev vítězstvím 4:2 a byl to pro všechny přítomné skutečný svátek. Na zápas přišlo zhruba 300 diváků, což bylo na tehdejší poměry velmi slušné číslo. Během zápasu hrála malá dechovka a po zápase se pořádal velký ples v hostinci pana Rolleho, na kterém se sešli hráči, funkcionáři i příznivci klubu.
Výhra proti Spartě Krásné Březno
Jedním z nejpamátnějších zápasů prvních let byla výhra proti tehdy silné Spartě Krásné Březno 3:1. Zápas se odehrál na jaře 1922 a byl to pro mladý klub skutečný triumf. Sparta Krásné Březno patřila k nejlepším klubům v regionu a výhra nad ní byla znamením, že Český Lev se dokáže prosadit i proti silné konkurenci. Branky za Český Lev vsítili: Doubek (2x) a Novotný (1x).
Zápas sledovalo přes 500 diváků a po zápase se konala velká oslava. V místních novinách byl zápas zmíněn s pochvalou a Český Lev si touto výhrou získal respekt v celém regionu. Klub si tímto zápasem vydobyl místo mezi nejlepšími amatérskými kluby v severních Čechách a od té doby byl zván na prestižní turnaje a přátelské zápasy.
Povodeň v roce 1923
Rok 1923 byl pro klub velkou zkouškou. V létě toho roku postihla Neštěmice katastrofální povodeň. Labe stouplo o několik metrů a zaplavilo přilehlé nížiny, včetně hřiště Českého Lva. Povodeň způsobila obrovské škody — hřiště bylo totálně zničené, šatny a jednoduché zázemí klubu byly rovněž zaplaveny. Klub se tak ocitl ve velmi těžké situaci a mnozí se obávali, že nevydrží.
Ale díky obětavosti členů a pomoci české menšiny se klub dokázal znovu postavit na nohy. Bylo vyhlášeno veřejné sbírání na obnovení hřiště a české obyvatelstvo nezklamalo. Za několik týdnů bylo shromážděno dost peněz na to, aby bylo možné provést nezbytné opravy. Hřiště bylo znovu otevřeno na jaře 1924 a klub opět zahájil pravidelnou sportovní činnost. Povodeň tak byla překonána a klub se z ní poučil — do budoucna věnoval velkou pozornost vytváření finančních rezerv pro případ podobných katastrof.
Období 1925–1930: Zlatá léta
Druhá polovina dvacátých let byla pro Český Lev obdobím velkého rozvoje. Klub měl kolem 50 aktivních hráčů, dále silné dorostenecké a žákovské kategorie. Tréninky se konaly třikrát týdně a klub měl stabilního trenéra, kterým byl pan Antonín Novák, bývalý hráč Sparty Praha, který se po skončení aktivní kariéry usadil v Neštěmicích. Pod jeho vedením se klub vypracoval mezi nejlepší v regionu.
V letech 1925–1930 klub získal postupně několik mistrovských titulů v rámci tehdejší Krajinské fotbalové župy. Prvním titulem byl titul z roku 1926, kdy se klub stal mistrem severočeské fotbalové župy v amatérské kategorii. Další tituly následovaly v letech 1927, 1928 a 1930. Klub byl tehdy považován za jeden z nejlepších amatérských klubů v celém severním pohraničí.
Sedm mistrovských titulů župy
Celkově v období 1926–1938 získal Český Lev sedm mistrovských titulů Severočeské župy. Byly to roky 1926, 1927, 1928, 1930, 1933, 1935 a 1937. Tento počet titulů byl na poměry amatérského fotbalu v té době skutečně mimořádný a svědčil o vysoké kvalitě klubu. Několikrát se klub také probojoval do vyšších soutěží, ale kvůli finančním problémům se mu nikdy nepodařilo postoupit do celostátní ligy.
V průběhu třicátých let klub pokračoval ve své úspěšné činnosti. Bylo postaveno lepší zázemí — nové šatny, umývárny a klubovna. Hřiště bylo postupně zarovnáváno a zlepšováno. Klub získával stále více příznivců a jeho zápasy byly pravidelně navštěvovány stovkami diváků. Klub byl neoddělitelnou součástí života české menšiny v Neštěmicích a pro mnoho mladých lidí byl první zkušeností s organizovaným sportem.
Nejsilnější sestavy třicátých let
Ve třicátých letech měl klub několik skvělých hráčů, kteří by se při lepších možnostech mohli prosadit i v první lize. Jmenovitě to byli: Jaroslav Holub — obránce, který byl považován za nejlepšího obránce v regionu; Václav Sládek — záložník s výborným kopem; Antonín Kučera — útočník, který v jedné sezóně vsítil přes 30 branek; a Josef Dvořák — brankář, kterému se přezdívalo „neztratitelný" pro jeho skvělé reflexy.
Na hráče té doby se vzpomíná dodnes. Mnozí z nich pokračovali ve svém působení v klubu i po skončení hráčské kariéry — byli trenéři, funkcionáři a některé jejich jména zůstaly vryta do historie klubu jako symbol úspěšného období před válkou. Celá generace těchto hráčů byla vychována v duchu české menšiny a sportovní tradice Neštěmic.
Příchod války
V roce 1938 se začala politická situace výrazně zhoršovat. Po Mnichovské dohodě a odtržení Sudet se česká menšina v Neštěmicích ocitla ve velmi složité situaci. Neštěmice byly připojeny k nacistickému Německu a mnoho Čechů bylo donuceno opustit své domovy. Český Lev jakožto český klub se dostal pod tlak nových úřadů a jeho činnost byla postupně omezována.
V roce 1939 byla činnost klubu oficiálně zakázána. Klubovna byla zabavena, hřiště bylo zkonfiskováno a členové klubu byli buď nuceni opustit oblast, nebo zaujmout pasivní postoj. Během války klub fakticky neexistoval. Několik málo hráčů, kteří zůstali v oblasti, se věnovalo sportu pouze v rámci omezených možností. Většinou šlo o neformální fotbalové zápasy mezi přáteli. O organizované sportovní činnosti v té době nebylo ani řeči.
Konec války a naděje
Konec druhé světové války v roce 1945 přinesl Českému Lvu naději na obnovení činnosti. Po osvobození Československa a odsunu Německů se situace v Neštěmicích radikálně změnila. Do obce přicházeli čeští osadníci z vnitrozemí a nastaly nové začátky. Pamětníci z klubu, kteří přežili válku, se začali scházet a plánovat obnovení sportovní činnosti. Ale to už byla historie novější — a patří do další kapitoly této kroniky.